Charakteristika jazyka

Skotská gaelština (Gàidhlig, angl.Scottish Gaelic) je indoevropský keltský jazyk. Obecnou gaelštinu, z níž se postupně vyvinula skotská gaelština, irština a manština, přinesli na území dnešního Skotska irští osadníci v 5. století n. l. Skotská gaelština, irština a manština tvoří tzv. q-keltskou skupinu. Do p-keltské jazykové skupiny patřila dnes již vymřelá piktština a z živých jazyků velština, kornština a bretonština. Porobnější informace o ostatních keltských jazycích jsou k dipozici v sekci "Příbuzné jazyky".

Skotská gaelština používá k psaní běžnou latinku a jedinou zvláštností jsou indikátory nad samohláskami (podobné francouzskému accent grave): às, dòcha, ùine, fhèith. 

V současné době je skotská gaelština nejrozšířenější ve Skotsku (Hebridy, Vysočina, Glasgow a Edinburgh), významná komunita mluvčích se nachází v Kanadě v oblasti Nového Skotska, kde je kanadská skotská gaelština i jedním z oficiálních jazyků (základní informace o tom, jak ke vzniku této komunity došlo, je možno nalézt v sekci "Historie: gaelština od 17. do 19.století"). Menší počet mluvčích gaelštiny se pak nachází i v dalších místech skotské diaspory: v Austrálii a Spojených státech amerických. Zájem o gaelštinu se udržuje i v Argentině, která byla jedním hlavních z cílů skotské emigrace.

Slovní zásoba

Vzhledem k tomu, že gaelština byla vždy relativně izolovaným jazykem, nejsou výpůjčky v slovní zásobě příliš časté. Narozdíl od francouzštiny, italštiny a angličtiny a dalších evropských jazyků tak případnému studentovi gaelštiny příliš nepomůže znalost "mezinárodních" slov původem z latiny a řečtiny. Hlavním zdrojem lexikálních výpůjček ve skotské gaelštině je zvláště v posledních desetiletí angličtina, avšak vypůjčená anglická slova jsou však často přepisem do gaelštiny maskovaná tak důkladně, že je cizincovo oko nemá šanci na první pohled odhalit. V minulosti se přejímaly latinské pojmy zejména v oblasti náboženské, církevní a intelektuální (sagart - kněz; beannachd - požehnání; litir - písmeno, dopis; leabhar - kniha, aj.) a skrze latinu i slova původem řecká. Od 8. století Británii výrazně ovlivňovaly vikinské nájezdy a postupně i trvalá severská osídlení, a to rovněž po stráce lingvistické. Gaelština přejímala ze severštiny slovní zásobu týkající se mořeplavby, rybolovu a souvisejících oblastí. 

Občas gaelština upřednostní před doslovnou výpůjčkou kalk, tedy cizí slovo, které se nepřejme ve své původní podobě, ale jeho jednotlivé části jsou přeloženy do jazyka nového. Kalk tak zachovává význam i strukturu přejímaného slova. Například internet, který němčina, italština, francouzština, španělština i čeština přejímají prakticky beze změny, se v gaelštině změnil na "eadar-lìon", přičemž "eadar" je předložka s významem "mezi" a "lìon" je podstatné jméno označující "síť". 

Literatura:

MacAulay, Donald (ed.). The Celtic Languages. Cambridge : Cambridge University Press, 1992.

"Scots Gaelic". BBC Multilingual Nation. Aktualizováno v květnu 2007. 20. říjen 2011. 

http://www.bbc.co.uk/voices/multilingual/scots_gaelic_history.shtml